Z domácí kuchyně na výsluní: Jak jsem díky lasagním a odvaze proměnila svůj život

Před pěti lety jsem stála v kuchyni pronajatého panelákového bytu, moje dvě děti spaly v pokojíčku a já míchala další várku boloňské omáčky. Ne pro rodinu – té už nebylo – ale pro kamarádky z práce, které si objednaly moje lasagne na večírek. Bylo dávno po půlnoci, zítra mě čekala ranní směna v kanceláři a já se snažila nevnímat, jak moc jsem unavená. Netušila jsem, že právě ve chvílích jako tahle se rodí nový začátek. A už vůbec mě nenapadlo, že za pár let budu mít vlastní cateringovou firmu s deseti zaměstnanci a že PPC reklamy v Ostravě a dalších městech mi pomohou splnit si sny, o kterých jsem se bála i jen přemýšlet.

Jmenuji se Markéta a tohle je můj příběh o tom, jak se z rozvedené matky dvou dětí s hypotékou, kterou sotva splácela, stala podnikatelka, jejíž jméno dnes znají tisíce lidí v mém rodném městě. Příběh, který začal z nutnosti, pokračoval z lásky k vaření a dospěl k svobodě, po které jsem vždy toužila.

Když tě život zatlačí do kouta

Rozwod nebyl v mých plánech. Ani samoživitelství. Ani přesčasy v práci, abych zvládla zaplatit nájem a kroužky pro děti. Ale život se neptá, co máte v plánu. Prostě vám občas hodí do cesty překážku a čeká, co s tím uděláte. V mém případě tou překážkou byl manžel, který se zamiloval do kolegyně a jednoho dne prostě odešel. Se dvěma dětmi ve věku 4 a 6 let jsem najednou stála sama a snažila se udržet nad vodou.

Práce administrativní pracovnice v logistické firmě platila účty, ale jen taktak. Na nějaké vyskakování rozhodně nebylo. A tak když se mě jedna kolegyně zeptala, jestli bych jí neupekla narozeninový dort, protože věděla, že ráda peču, řekla jsem si – proč ne? Dort měl úspěch a následovala další objednávka. A pak další. V práci se rozkřiklo, že Markéta umí nejen skvělé dorty, ale i lasagne, tiramisu a další dobroty.

Vaření a pečení pro mě bylo vždycky víc než jen příprava jídla. Bylo to moje meditace, způsob, jak se uklidnit a na chvíli zapomenout na starosti. Když jsem stála u plotny a míchala omáčku, svět venku přestal existovat. Byla jsem jen já, nůž, prkénko a ingredience, které se pod mýma rukama měnily v něco, co přinášelo radost.

Od výplaty k výplatě, od dortu k dortu

Za rok už jsem měla stabilní přivýdělek z víkendového pečení a vaření. Pořídila jsem si lepší troubu, profesionální robot, formy na dorty. Stále to ale bylo jen hobby, něco, co jsem dělala po večerech, když děti spaly. Ve všední dny jsem chodila do práce, vyzvedávala děti ze školky a školy, pomáhala s úkoly, uklízela, vařila... a pak, když všichni usnuli, jsem se pouštěla do zakázek na další den.

"Měla bys s tím něco udělat, máš talent," říkala mi sousedka, když ochutnala moje cupcakes. "Něco udělat" znělo hezky, ale co přesně? Otevřít si restauraci? Na to jsem neměla peníze ani zkušenosti. Začít dodávat do kaváren? Možná, ale jak je oslovit? Pořád jsem byla jen máma, která umí dobře vařit, ale o podnikání nevěděla vůbec nic.

Když přijde zlomový moment

Zlom přišel nečekaně. Kamarádka mě požádala, jestli bych nezajistila catering na malou firemní akci – asi třicet lidí, nic velkého. Váhala jsem – nikdy předtím jsem catering nedělala a představa, že mám nakrmit tolik lidí, mě děsila. Ale zároveň jsem tušila, že tohle by mohla být příležitost, která se nebude opakovat. Sebrala jsem všechnu odvahu, řekla ano a následující dva týdny prakticky nespala, jak jsem byla nervózní.

Akce dopadla nad očekávání dobře. Jídlo zmizelo do posledního sousta, dostala jsem několik pochval a – co bylo nejdůležitější – majitel firmy za mnou přišel a zeptal se, jestli bych nechtěla podobnou akci zopakovat za měsíc, tentokrát pro šedesát lidí.

Když jsem se ten večer vrátila domů, děti už spaly (pohlídala je sousedka) a já si sedla ke kuchyňskému stolu s kalkulačkou. Jednoduchá matematika: pokud bych měla dvě takové akce měsíčně, vydělala bych stejně jako v kanceláři. Při třech už víc. Jenže s mou denní prací to nešlo kombinovat.

Byla to jedna z nejtěžších a zároveň nejjednodušších voleb v mém životě. Nejtěžší proto, že znamenala opustit jistotu pravidelné výplaty. Nejjednodušší proto, že jsem v srdci dávno věděla, že tohle je cesta, kterou chci jít. Další den jsem podala výpověď a s úsměvem a knedlíkem v krku vykročila do nejistoty podnikání.

První krůčky ve vlastním byznysu

První měsíce byly jako horská dráha. Chvíle euforie střídaly momenty naprosté paniky. Pojmenovala jsem svou novou firmu "Markétiny dobroty" – nic originálního, ale bylo to osobní a upřímné. Začala jsem s malými akcemi, večírky, rodinnými oslavami. S dětmi jsem lepila vizitky, distribuovala je po okolí, vytiskla jednoduchý katalog svých specialit.

Zakázek přibývalo, ale ne dost rychle. Úspory se tenčily a já začínala být nervózní. Bylo to, jako kdyby se celý svět spikl a záměrně mi posílal do cesty jen ty nejopatrnější klienty, kteří si dlouho rozmýšleli každou korunu. A já zatím denně kontrolovala účet a počítala, jestli zvládnu další měsíc nájmu.

Kdo mě nakonec zachránil, byl můj bratr, IT specialista. "Potřebuješ webovky a reklamu," řekl mi jednou při nedělním obědě. "Nikdo tě nenajde, když nebudeš na internetu." Namítala jsem, že na to nemám peníze, ale on mi vysvětlil koncept PPC reklam – že platím jen za skutečné kliknutí, ne za zobrazení. "Je to jako kdybys měla letáky, které nic nestojí, dokud je někdo nevezme do ruky," vysvětlil mi jednoduše.

Online marketing jako cesta z krize

Díky bratrově pomoci jsem získala základní web a spustila první PPC kampaně. A byl to právě tento moment, který definitivně odstartoval růst mého podnikání. Z prvních pěti tisíc investovaných do reklamy se mi vrátilo téměř třicet tisíc v nových zakázkách. Z ničeho nic se na mě začali obracet lidé, o kterých jsem nikdy neslyšela, ale kteří našli moje stránky přes vyhledávače.

Postupně jsem kampaně rozšiřovala a zlepšovala. Za pomoci profesionálů z agentury SEOconsult.cz, na kterou mě bratr doporučil, jsem se naučila, jak cílit na ty správné zákazníky ve správný čas. Zjistila jsem například, že firemní akce se plánují s několikaměsíčním předstihem, zatímco rodinné oslavy často jen pár týdnů dopředu. Díky tomu jsem mohla přizpůsobit obsah reklam a načasování kampaní.

Zajímavým zjištěním také bylo, jak se liší preference v různých regionech. Zatímco v Ostravě bodovaly hlavně tradiční pokrmy a "poctivé porce", v Plzni byl větší zájem o moderní fusion kuchyni a lehčí občerstvení. PPC reklamy v Plzni tak musely mít úplně jiný obsah a vizuál než ty ostravské, aby zaujaly místní publikum.

Růst, který mě málem pohřbil

S narůstajícím počtem zakázek přišla potřeba rozšířit tým. Nejdřív jsem si najala občasné výpomoci na větší akce. Pak přišla první stálá zaměstnankyně – Anna, zkušená kuchařka, která zrovna hledala změnu po letech v restauraci. Následovaly další posily – řidič, pomocná síla, koordinátorka zakázek.

Z kuchyně pronajatého bytu jsem se přesunula do pronajatých prostor bývalé školní jídelny. Z matky samoživitelky, která po nocích pekla dorty, se postupně stávala podnikatelka s rostoucí firmou a zodpovědností za lidi, kteří pro ni pracovali.

Jenže s růstem přišly i problémy, na které jsem nebyla připravená. Najednou jsem netrávila čas vařením, ale administrativou, řešením personálních problémů, logistikou. Místo toho, co jsem milovala, jsem se utápěla v papírování a starostech. A co bylo nejhorší – téměř jsem nevídala své děti. Když jsem ráno odcházela, ještě spaly, když jsem se vracela, už zase spaly. Chůva je vozila do školy, na kroužky, připravovala jim večeře.

"Mami, už nikdy nevaříš pro nás, jenom pro cizí lidi," řekla mi jednou dcera a mně se sevřelo srdce. Uvědomila jsem si, že jsem se tak soustředila na budování byznysu, že jsem zapomněla, proč to vlastně dělám – abych zajistila lepší život pro své děti. A teď jsem je prakticky neviděla.

Přehodnocení priorit a nový směr

Tento moment mě donutil zastavit se a přehodnotit, kam směřuji. Chtěla jsem větší firmu, více zakázek, více zaměstnanců? Nebo jsem chtěla dělat, co mě baví, a být s dětmi? Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodla změnit strategii. Místo neustálé expanze jsem se zaměřila na optimalizaci toho, co už mám.

Přestala jsem brát všechny zakázky a začala vybírat jen ty, které dávaly smysl finančně i časově. Přenastavila jsem PPC kampaně tak, aby cílily na lukrativnější klienty místo na maximální počet zakázek. Předala jsem část každodenních povinností svému týmu a sama se soustředila jen na to, co umím nejlépe – vymýšlení menu, speciální recepty, komunikaci s VIP klienty.

A hlavně – upravila jsem svůj rozvrh tak, abych byla doma, když děti přijdou ze školy. Začali jsme znovu společně vařit, tentokrát ne pro zákazníky, ale pro sebe. V sobotu a v neděli jsem přestala brát zakázky úplně, pokud nešlo o něco opravdu výjimečného.

Co jsem se naučila jako podnikatelka

Moje cesta od zaměstnankyně k podnikatelce a od amatérské kuchařky k profesionální cateringové službě mě naučila mnoho věcí, které by mě nikdy nenapadly, když jsem začínala.

Zjistila jsem, že podnikání není jen o schopnosti vyrobit skvělý produkt – v mém případě jídlo – ale také o marketingu, financích, vedení lidí, time managementu. To, že umíte uvařit nejlepší guláš ve městě, ještě neznamená, že dokážete vést úspěšnou firmu. Jsou to dva různé soubory dovedností.

Pochopila jsem, jak důležitý je online marketing. V dnešní době už nestačí mít dobré reference a spoléhat na doporučení. Lidé hledají služby online a pokud tam nejste, jako byste neexistovali. PPC reklamy mi umožnily být vidět přesně v momentě, kdy potenciální klienti hledali někoho jako já.

A snad nejdůležitější lekce – naučila jsem se, že úspěch nemusí znamenat neustálý růst a expanzi. Někdy znamená najít správnou velikost, která vám umožní dělat, co milujete, a zároveň žít život, který chcete žít. Pro mě to znamenalo menší firmu, méně zakázek, ale více radosti a času s dětmi.

Co bych dnes udělala jinak

Když se ohlížím zpět na svou cestu, je několik věcí, které bych dnes udělala jinak. Především bych investovala do online marketingu mnohem dřív. Příliš dlouho jsem se spoléhala na síť známých a doporučení, což omezovalo mé možnosti růstu.

Také bych dřív najala lidi na úkoly, které mi braly energii a nebyly mojí silnou stránkou – účetnictví, administrativa, logistika. Příliš dlouho jsem se snažila dělat všechno sama, protože jsem si myslela, že je to úspornější. Ve skutečnosti mě to stálo čas, který jsem mohla investovat do rozvoje služeb nebo strávit s rodinou.

"Kdybych mohla poradit svému mladšímu já, řekla bych: Neboj se investovat do věcí, které ti usnadní život a posunou byznys dopředu. A hlavně – pamatuj, proč to všechno děláš. Není to jen pro peníze, ale pro lepší život, který ty peníze mohou přinést."

Jak to všechno dopadlo?

Dnes, pět let od chvíle, kdy jsem se odvážila opustit zaměstnání a vydat se vlastní cestou, mám stabilní firmu s deseti zaměstnanci. Specializujeme se na středně velké firemní akce a exkluzivní rodinné oslavy. Každý rok připravujeme několik desítek svateb, které jsou naší vlajkovou lodí.

Moje děti už nejsou malé – dceři je jedenáct, synovi třináct – a jsou aktivně zapojené do podnikání. Syn pomáhá s aktualizací webových stránek (zdědil technické nadání po strýčkovi), dcera se účastní kulinářských workshopů, které pořádáme. Podnikání se stalo součástí naší rodinné identity, něčím, co nás spojuje místo aby nás to rozdělovalo.

A co je nejdůležitější – znovu jsem našla radost ve vaření. Už to není jen práce nebo zdroj příjmů, ale zase se to stalo vášní. Když stojím v kuchyni a experimentuji s novým receptem, cítím stejné vzrušení jako tehdy, když jsem pekla první dort pro kolegyni.

Rady pro začínající podnikatele

Pokud stojíte na podobné křižovatce jako já před lety – s nápadem, talentem nebo dovedností, které by mohly být základem podnikání – mám pro vás několik rad:

Nepodceňujte sílu online marketingu. Ať už děláte cokoliv, většina lidí dnes hledá služby online. PPC reklamy jsou skvělý způsob, jak najít zákazníky, kteří aktivně hledají to, co nabízíte. Začněte s malým rozpočtem a postupně ho navyšujte podle výsledků.

Neztrácejte čas činnostmi, které vás nebaví a nejdou vám. Najděte si partnery nebo zaměstnance, kteří doplní vaše slabé stránky, a vy se soustřeďte na to, v čem vynikáte. V mém případě to znamenalo najmout účetní a koordinátorku, abych se mohla soustředit na vaření a tvorbu menu.

Nezapomínejte, proč jste začali podnikat. Byl to sen o svobodě? Touha dělat, co vás baví? Možnost být více s rodinou? Nenechte se pohltit každodenním shonem tak, že ztratíte ze zřetele původní motivaci.

A hlavně – nebojte se. Strach je přirozený, ale nesmí vás paralyzovat. I když začátky jsou těžké a cesta plná překážek, odvaha riskovat a jít za svým snem stojí za to. Já jsem díky ní nejen získala finanční nezávislost, ale hlavně svobodu žít život podle svých představ. A to je ten největší luxus, který si můžete dopřát.

Co přinesla budoucnost

Nedávno se mi ozvala jedna velká cateringová společnost s nabídkou odkupu mé firmy. Byla to lákavá nabídka – velké peníze, možnost expandovat pod silnou značkou, méně starostí. Na chvíli jsem zaváhala, ale pak jsem si uvědomila, že bych přišla o to nejcennější – o kontrolu nad svým časem a směřováním.

"Děkuji, ale moje firma není na prodej," odpověděla jsem nakonec. "Je to víc než byznys – je to naše rodinné dědictví." Možná jednou, až děti vyrostou, se rozhodnou převzít otěže a pokračovat v tom, co jsem začala. Nebo možná půjdou vlastní cestou a já budu jejich největší fanynkou. Ať tak či onak, díky odvaze začít podnikat jsem jim dala důležitou lekci – že i když život přinese těžké chvíle, vždycky máme na výběr. A někdy ten nejtěžší krok přinese ty nejsladší ovoce.

"Když se mě dnes někdo zeptá, jestli nelituji změny kariéry a skoku do neznáma, můžu s klidným srdcem říct, že ne. Byly chvíle pochybností, strachu a únavy, ale nikdy lítosti. Protože víte co? Ten pocit, když děláte, co milujete, a vidíte, jak to přináší radost ostatním – a ještě vás to uživí – ten za všechny problémy stojí."